2.kapitola - Sparkle

25. května 2013 v 13:56 | Kisha |  Sparkle


Řetězy se zdají být pevné a dveře jsou zamčené, už čekám jen na chvíli, kdy to nebudu já. Sednu si na zem a sleduju okno, kdy mi ukáže úplněk. Podívám se na ruku a všimnu si mého řetízku, ani nevím, od kdy ho mám. Je to tady, světlo se blíží ke mně. Při úplňku je to jako být za počítačem, a sledovat film, u kterého si říkáte : Nechoď tam, nebo nedělej to, ale vaše slova nezmění to, co se v tom filmu stane. Přesně tak se cítím v těle vlka za úplňku. Neovládnu se, ale pamatuju si zcela přesně, co jsem udělala, a v tu chvíli to vnímám. Nejhorší na tom je, že si to užívám. Je to tu, vlk už mi nahlodává nitro. Přeměním se raději sama, aby si to vlčice nevynutila. Proměna je pak hodně bolestivá.

Jsem vlčice. Zuřivá a připravená zabít cokoliv. Proto tu mám vždycky nějaké zvíře, abych na něj upoutala svou pozornost a nesnažila se hladem rozbít dveře. Tento úplněk jsem připravená, nemělo by se mi nic stát. Pokud pozornost vlčice neupoutá nějaký zvuk nebo cokoliv venku, noc bude v pořádku.

V tom uslyším vytí. To snad ne! To je to nejhorší co se může stát! Pokud zavyje vlk, je nutné se k němu dostat, pokud vyje na vás! To musí být Ronnie! Zase se nepřivázala. Vlčice přetrhla řetězy a běžela pryč. Ze všech sil jsem se snažila ji udržel doma, ale nepodařilo se. Před domem stála Ronnie a za ní dva mrtví lidé. Je to pár, co jsem nedávno viděla, že se drží za ruce.

Rozhodně nejsou dneska poslední na seznamu pohřešovaných!
Takhle brzo a už jsem venku. Ronnie běží pryč a má vlčice za ní. Najednou to cítím, je to člověk, a není daleko. Málem mi uhořely packy jak jsem rychle zabrzdila. Přikrčila jsem se k zemi a plížila se k dívce, co stála na mostě. Očividně na někoho čekala - nevhodné místo a čas, to je jediné, co mě napadá.

Když jsem se přiblížila, chystala jsem se skočit. Odrazila jsem se ze země a bum. Něco mě uhodilo do hlavy. Co to je?
Probudila jsem se až na ráně. Byla jsem v cizím domě, v kleci, a byla jsem nahá,jen přikrytá dekou. Po úplňku se oblečení nezachová, což mi bylo opravdu trapné. Deku jsem kolem sebe obvázala jako šaty a čekala jsem. "Halo?" ozvala jsem se. "Skvělé načasování!" ozvalo se z rohu místnosti. Otočila jsem se a stál tam muž, ale nebyl obyčejný, by to upír. Ta vůně byla nepřekonatelná. Během vteřiny jsem byla ve vlkovi, ovšem čím rychleji, tím víc to bolí. Roztáhla jsem mříže jako nic. Skočila jsem na něj a už jsem chtěla kousnout. Upír si jenom zakryl oši a křičel ze všech sil. Zřejmě nečekal, že jsem tak silná a roztáhnu mříže. Ovšem, něco mě zastavilo. Viděla jsem tak krásného kluka, jako nikdy. Za chvilku jsem byla zase člověk a jen na něj zírala.

Kisha
Úžasný
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Minnie Minnie | E-mail | Web | 25. května 2013 v 18:36 | Reagovat

Wau! Super! Krásná kapitola ;) Moc se mi to líbilo!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama