VLČÍ VĚZEŇKYNĚ - 4.KAPITOLA

26. května 2013 v 20:07 | Kiki |  Vlčí vězeňkyně

Tak tady máte 4.kapitolu. Budu ráda, jako vždy, když si to přečtete a zanecháte svoji reakci v komentářích ;) - Kiki



4.KAPITOLA


Jako každé ráno vyrazila směrem ke skříňce, aby si mohla vzít věci na vyučování. Škola ji nudila. Raději by běhala někde po venku, lovila a užívala si svobody. Škola pro ni byla každodenní trest. Justin jí říkal, že za to co dělá si to zaslouží, ale ona si stále myslela,že je to nespravedlivé. On nemusí a ona jo. Z přemýšlení jí vytrhla rána do jejího ramene. Ohlédla se. Vrazila do ní nějaká holka, která normálně pokračovala dál. Kristen změnila směr, chytla ji za paži, přitáhla k sobě a přitiskla k nejbližší zdi.
,, Co to mělo znamenat?" zasyčela. Dívka na ni překvapeně zírala a snažila se utéct. Kristen ji však držela pevně.
,, Omlouvám se, neviděla jsem tě" zašeptala. Kristen cítila, že na celé chodbě je nějaké napětí. Bylo ticho. Věděla, že se na ně všichni dívají, ale bylo jí to jedno.
,, Příště čum na cestu!" odsekla. Měla v úmyslu ji už pustit. Nešlo to. Místo toho se jí dívala z očí do očí a bojovala sama se sebou uvnitř. Zhluboka se nadechla a nakonec ji pustila. Dívka rychle utekla. Kristen se znova nadechla a pak vydechla. Znovu měla vše pod kontrolou..

Chvíli ještě zírala do zdi a pak se otočila. Civěla na ni celá chodba. Všichni se na ni nechápavě a vyčítavě dívali. Narovnala se, na všechny se nebojácně a pohrdavě podívala a začala si prorážet cestu davem.
,, Nervačka…" zaslechla když se prodírala davem. Máš to pod kontrolou, opakovala si stále dokola. To, že slyšela od lidí takové věci jí moc nepomáhalo, ale nikoho nezabila. To bylo to hlavní. Jakmile se vymanila z té hromady lidí, zamířila znovu ke své skříňce.

Otevřela skříňku. Něco z ní vyletělo, ale nevěnovala tomu pozornost. Vzala si co potřebovala a znovu ji zavřela. Její pohled sjel na podlahu, kde byl malý žlutý papírek. Zvedla ho ze země a začala si číst co na něm bylo napsané.
" Kristen, mohli bysme se dneska sejít po škole? Navrhuju ve 4 na hřbitově. Chci s tebou mluvit o samotě a jiné místo tady ve městě zatím neznám. Budu tam čekat.Thomas"
Kristen znova a znova pročítala obsah papírku a nechápala to. Přišlo jí to jako lest, ale to jí k němu nesedělo.Skrčila ho a strčila do kapsy od kalhot. Řekla si, že to ještě zváží a vyrazila do učebny, kde měla proběhnout její první hodina.

Chtěla si s Thomasem promluvit ve škole, ale nemohla ho nikde najít a společné hodiny ten den neměli. Nakonec teda jeho nabídku zvážila a rozhodla se, že na ten hřbitov půjde. Po skončení poslední hodiny se teda hned vydala směrem na hřbitov.

Dorazila tam přesně ve 4. Tento hřbitov byl opuštěný, nikdo sem už nechodil, dokonce ani za těmi zesnulými. Rozhlédla se kolem sebe, ale Thomas tam nikde nebyl. Super, v tom případě můžu jít, pomyslela si a otočila se. Leknutím málem spadla. Stál tam Thomas.
,, Ahoj" pozdravil ji a nasadil okouzlující úsměv.
,, Teda Thomasi…" vydechla.
,,.. scházíme se na hřbitově a teď mě ještě tak vyděsí. To už nedělej!" řekla vážně a on přikývl.
,, Promiň." Omluvil se sklopil zrak.
,, Proč jsi se mnou chtěl mluvit?" zeptala se. Podíval se na ni a dlouho se jí díval do očí než promluvil. Kristen z něj byla nervózní.
,, Vím, že jsi ji zabila.." vydechl po dlouhé době Thomas a Kristen se na něj vyděšeně podívala.
,, Jak jsi to…." Nechápala kristen. Nezapírala. Věděla, že by to nemělo smysl.
,, Šel jsem kolem záchodů. Slyšel jsem tvůj hlas. Říkala jsi: Omlouvám se, ale byla jsi v nesprávný čas na nesprávném místě. Bylo to tak strašidelné. Tvůj hlas byl divný. A to, že jsi zabila člověka bylo tak...tak divné. Nevěřil jsem tomu. Ale jak jsi mě včera odbila po tom co tě policie vyslýchala. Taky jsem slyšel o tom co jsi udělala dneska ráno. Potom jsem si musel připustit, že jsi ji opravdu zabila ty. Kristen, proč? Měla jsi k tomu důvod? Jak dokážeš zabít někoho, kdo ti nic neudělal? Jak můžeš vůbec někoho zabít, zrovna ty…" ptal se. Byl celý vyděšený a Kristen vůbec nevěděla co říct.
,, Když víš, že jsem to udělala, proč jsi mě včera bránil před ředitelem?" zeptala jsem se a na jeho otázky jsem nedbala. Zakašlal.
,,Chtěl jsem první vědět důvod proč jsi to udělala, než bych to měl někomu říct. Navíc jsem si ještě nebyl tak uplně jistý." Vysvětlil.
,, Proč teda?" zeptal se znovu. Kristen mlčela. Mám mu říct pravdu? Mám mu lhát? Mám mu říct pravdu a ztratit ho? Mám mu říct pravdu a riskovat,že to všem řekne? Mám ho na místě zabít, aby se to už nikdo další nedozvěděl? Tohle všechno Kristen napadalo. Fakt byl takový, že nevěděla, jestli by ho dokázala zabít. Ke všem ostatním lidem chovala nenávist, ale k němu ne. Připadal jí jako starý známý, jako úžasný přítel. Jen před ním to byla ona, jen před ním jí přišlo,že se svou vlčicí spojená není. Bohužel pravda byla opakem. Se svou vlčicí byla spojena a to nemohla změnit. Možná ho mám ráda proto, že se líbí i mé vlčici, zadumala. Bylo už moc dlouho ticho. Musela něco říct.
,, Thomasi, to co ti teď řeknu, mi nejspíš neuvěříš a budeš mě mít za blázna, ale i tak ti to řeknu.." začala. Plný očekávání se na ni podíval. Před tím než chtěla Kristen spustit, zasekla se. Dostala nápad.
,, Myslím, že bude lepší když ti to rovnou ukážu." Řekla nakonec a on se na ni s nechápavým výrazem podíval. Kristen slyšela, že jeho srdce bije strašně rychle. Bál se.

Zhluboka se nadechla a povolala všechnu magii, kterou její tělo vlastnilo. Cítila, že ji začíná magie pohlcovat. Její tělo se začalo zvětšovat, člověčí kostra se postupně přeměnila ve vlčí, kůži jí porostla zrzavá srst. Všechna magie najednou odpadla a Kristen tam stála v celé kráse své vlčice. Podívala se na Thomase. Ten krůček p krůčku couval. Byl vyděšený a zrychleně dýchal.
,, Co jsi zač?!" zakřičel na ni. Kristen se posadila. I přesto, že seděla byla o moc vyšší než Thomas. Tiše zakňučela a sklonila hlavu. Thomas se zastavil a hleděl na ni s otevřenou pusou…

,, Takže ty jsi vlkodlak?" ptal se pořád dokola a dokola. Seděli u Kristen v pokoji. Kristen přikývla.
,, A tu holku jsi zabila jen proto, že jsi chtěla? Jen z radosti?" zeptal se. Kristen znovu přitakala.
,, A od té doby co jsem přišel do školy já už to nejsi ty, ale ty a tvoje vlčice v jednom? A tvůj bratr tě oprávněně nazývá zrůdou?" ptal se dál. Kristen se podívala z okna. Ty otázky ji unavovaly.
,, Ano. Thomasi, slib mi, že to nikdy nikomu neřekneš. Ani Justinovi a rodičům. Nesmí vědět, že to víš. Prosím, slib to." Přemlouvala ho. Thomas se na chvilku zamyslel. I když byla netrpělivá, nechala ho přemýšlet jak dlouho chtěl. Nakonec souhlasil.
,, Děkuji. Ale pamatuj si, jen jednou o tom někomu cekneš a rozpárám ě na kousíčky!" řekla totálně vážně. Připadalo jí, že se Thomas trochu lekl, ale pak se usmál.
,, Nikdy bych to nikomu neřekl. Nikdy." Řekl aby ji přesvědčil. Kristen mu věřila. Poprvé věřila nějakému člověku.
,, Víš co, je to docela výhoda, že to víš. Budeš ze mě mít respekt, budu si s tebou moct dělat jen co budu chtít" řekla toužebně a on se provokativně usmál.
,, To si jen myslíš" odpověděl..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 MRS.Cloe MRS.Cloe | Web | 26. května 2013 v 20:38 | Reagovat

páni, opravdu skvěle napsané, je to talent. Nádherně se to čte a má to skvělý děj, těším se na pokračování :)

2 kiwikiki kiwikiki | 26. května 2013 v 20:43 | Reagovat

PÁNI :O Děkuju moc, ale myslím, že je to uplně normální :)Ale i tak moc děkuji :) to potěší :D -Kiki

3 Minnie Minnie | E-mail | Web | 29. května 2013 v 20:12 | Reagovat

Páni :)) Je to skvěle napsané a všechno! ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama