VLČÍ VĚZEŇKYNĚ - 6.KAPITOLA

30. května 2013 v 15:53 | Kiki |  Vlčí vězeňkyně


6.KAPITOLA


Seděli jsme v lese na malém paloučku. Bylo to na kopci a před námi nebyly žádné stromy, takže jsme měli krásný výhled na město. Jen tak jsem tam seděli v trávě a mlčeli. V dálce ve vzduchu visely bouřkové mraky a šlo slyšet tlumené hřmění.
,, Když jsi v té třídě toho učitele uviděl, odtáhl jsi mě pryč, aby se nestalo to, co se stalo za malou chvíli, že ano?" ujistila se Kristen. Thomas si k sobě přitáhnul své nohy a bradu si opřel o kolena.
,, Přesně.." odpověděl.
,, Thomasi, něco mi slib.." začal Kristen. Thomas se na ni zvědavě podíval.
,, Už nikdy se mě nesnaž zastavit, mohla bych ti ublížit. Slib mi to." Žádala ho Kristen, ale Thomas se jen usmál.
,, Dneska jsi mi vyhrožovala smrtí, a přesto jsi nic neudělala. Nezabila jsi mě, jsem tady. A nezabiješ mě ani příště." Odpověděl. Kristen se zamračila.
,, Nezabila jsem tě, to ne. Ale chtěla jsem. Ani nevíš jak strašně moc jsem tě chtěla zabít. Stačila ještě chvilka a opravdu bych tě zabila. Thomasi, mě je jedno jestli jsme kamarádi nebo ne, pro mě jsi člověk, stejně jako ostatní. Pro mě jsi jen bezcenné žrádlo.." vysvětlila mu. Vůbec by se nedivila, kdyby odešel.
,, Nejsem. Jen si to namlouváš." Odsekl.
,, A mimochodem. Nic ti neslíbím, protože já se tě nebojím." Dodal. Kristen mu to chtěl začít vymlouvat, ale nepřišlo jí to vhodné.
,, Tak ty se mě nebojíš…" řekla tiše a ďábelsky se usmála. Thomas se na ni zadíval. Kristen si stoupla a odešla pryč.
Thomas vstal a rozhlížel se po mýtině. Naštvala se a odešla? Ne, někde tady je, přemýšlel. Přišel na kraj mýtinky a podíval se do lesa. Něco se tam mihlo a bylo to dost velké. No super, nemohla mě tady nechat v lepší dobu, zanaříkal a snažil se zjistit co to bylo. Když těsně vedle něj vyskočil z lesa rezavý vlk, teda vlčice, pochopil. Pousmál se. Byla ta obrovská a tak mohutná. Stačilo by jen aby se o něj opřela a mohla by mu zlámat kosti v těle. Tak mu to přišlo. Kristen na něj výhružně zavrčela a v něm hrklo. Začal pomalu couvat, pak se otočil a utíkal pryč, někam do lesa. Nevěděl proč to dělá. Možná ho rozrušilo to, že na něj zavrčel obrovský, zabijácky vlkodlak a právě ho pronásleduje. S rychlostí Kristen se nemohl rovnat, doběhla ho ve vteřině a shodila ho na zem. Poté opět zmizela. Thomas, vystrašený a udýchaný, zůstal ležet tam, kde dopadl.
,, Prej, že se mě nebojíš. Stačí jednou zavrčet a ty už jsi vystrašený jak z hororu" řekla posměšně Kristen, která vylezla z křoví. Jako člověk. Thomas s odechl.
,, Ono to trochu jako horor bylo.." ztěžoval si a potom se oba nahlas rozesmáli…

Tu noc se jí špatně spalo. Zdál se jí sen o tom, jak utíká pryč z města ve vlčí podobě. Všude byla mlha a za sebou slyšela děsivé zvuky, utíkala dál. Přišlo jí, že v tom snu se z ní stal divoký vlkodlak. Což znamená, že se vlkodlak uzavře jen do podoby vlka a žije na vlastní pěst. Poslední co si pamatovala z toho podivného snu byl výstřel a štiplavá bolest v jejím stehně. Někdo ji v tom snu střelil, stříbrnou kulkou. A ta je pro vlkodlaky smrtící…

Vzbudila se nad ránem, udýchaná a zpocená, i přes to, že bylo otevřené okno do kořán a v místnosti bylo poměrně chladno.
,, Co to sakra bylo.." vydechla. Mělo to být varování? Byla to její budoucnost?
,, Byl to jen sen sakra, tebe nemá co vyděsit!" řekla sama sobě, lehla si a snažila se znovu usnout…

,,..a dneska to prej začnou vyšetřovat. Prej ho muselo napadnout nějaké zvíře, že tohle by člověk nedokázal. Zajímá mě, co z toho nakonec vyleze…" mlel Thomas. Ze strany Kristen se dlouho neozývala odpověď a tak se na ni podíval. Šla bez života, skoro spala.
,, Hej, ty mě neposloucháš.." zabručel naštvaně Thomas a zkřížil ruce na svou hruď. Kristen se na něj ospale podívala.
,, Vím o každém slově, které jsi mi dneska řekl. Jen jsem toho v noci moc nenapsala, tak se mi nechce odpovídat." Vysvětlila ospalým hlasem. Thomas se na ni nechápavě podíval.
,, Ty jsi v noci lovila?" zeptal se opatrně a Kristen se usmála.
,, Ráda bych, ale ne. Byla jsem doma a spala. Ale zdál se mi blbý sen a po něm se těžko usínalo. Ale to je fuk. Jsi zvědavý co z toho vyleze jo? Myslím, že toho učitele určitě zvíře zabilo, a dokonce jsem přesvědčená, že to byl vlkodlak. Když jsem tam vešla, cítila jsem ho, ale pak se stalo to, no a na ten pach jsem si vzpomněla až doma. V klidu, dávám pozor a kdybych ten pach ucítila, vypořádám se s tím nebo s tou dotyčnou." Řekla Kristen a Thomas se ušklíbl.
,, Zas další smrt.." povzdechl si Thomas a položil si batoh na židli u své lavice. To samé udělala Kristen.
,, Ten vlkodlak je vrah, zaslouží si smrt." Zašeptala Kristen, protože do třídy přišlo pár dalších lidí. Thomas se ze zakroucením hlavy usmál. Naklonil se blíž ke Kristen.
,, To ty taky.." zašeptal tak tiše, že by normální člověk chtěl, aby o zopakoval. Kristen ho ale slyšela dobře.
,, Já vím" řekla se samolibým úsměvem. Najednou něco ucítila. Jemný závan zvláštního zápachu. To byl on,ten, který cítila v té učebně.
,, Počkej tady.." sykla tiše a rychlým krokem se vydala na chodbu. Vyšla ze dveří učebny a rozhlédla se. Chodba byla skoro prázdná, až na jednoho člověka, který byl otočený zády k ní a odcházel do sklepa, kde byly další skříňky. Kristen nevěděla jistě, zdali ten dotyčný ten pach vlastní, ale pach se tam stále držel, a tak se vydala za ním.
Klapání jejich vysokých podpatků na botách se ozývalo po celé chodbě. Vešla úzkými dveřmi na schodiště, které vedlo do sklepa. Ve sklepě bylo asi 100 skříněk, které vlastnili problémový žáci. Ředitel nechtěl, aby měli skříňky vedle ostatních studentů.
Kristen došla na konec schodů a rozhlédla se. Ten dotyčný byl kluk. Mohlo mu být tak 19. Na jeho vzhled nehleděla, bylo jí to jedno. Pach už nebyl tak cítit, i přesto věřila, že to byl on. Vydala se k němu.
,, helemese, co dělá podpatkářka tak hluboko v zemi?" zeptal se jízlivě kluk. Kristen se na něj zadívala.
,, Podpatkářka?" nechápala. Kluk se zasmál a podíval se na její boty.
,, Tak ti my tady ze záhrobí říkáme. Vždycky nosíš strašně vysoké podpatky.." vysvětlil a usmíval se, jak andělíček.
,, Kreténi.." řekla si tiše pro sebe Kristen. Přiblížila s k tomu klukovi, chytla ho pod krkem a přitiskla ho ke zdi sklepa. Vyděšeně se na ni podíval.
,, Už dost srandiček. Proč jsi ho zabil? Jak jsi se stal vlkodlakem?" vychrlila na něj otázky a on se na ni zmateně díval.
,, Koho jsem měl zabít? Jaký vlkodlak? Sakra holka, co ti je?" křičel přidušeně. Kristen zavětřila. Žádný povědomý pach, prostě zmizel pryč. Podívala se na něj.
,, ty nejsi vlkodlak?" vydechla tiše.
,, Ne! Co ti je? Pusť mě!" řval z plných plic, ale nikdo ho nemohl slyšet. Kristen ho stále držela pod krkem a dlouze se mu podívala do očí.

,, Ou, máš pravdu, moje chyba. Promiň" řekla líbezně, chytla jeho hlavu do svých rukou a škubla jí do strany…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenuš Lenuš | 31. května 2013 v 20:22 | Reagovat

Je to úžasné. Celý ten příběh je úžasný, miluju to! Hlavně piš dál, jsi úplně úžasný talent, myslím, že mnohem lepší než mnoho profesionálních spisovatelek. Bude další dl ještě dneska, že jo? Že?

2 kiwikiki kiwikiki | Web | 31. května 2013 v 20:24 | Reagovat

Ehm, to bude asi nějaký omyl ne? :D Já píšu uplně normálně, navíc mě se to ani nelíbí :DDD
Ale tak jakože děkuju, ale žádné profesionální spisovatelce nesahám ani po kotníky, dokonce ani holkám co tady na t stránce píšou nesahám po kotníky, takže... :D
- Kiki

3 Tomášek Tomášek | 31. května 2013 v 20:27 | Reagovat

Kiki to za tebe napsal kdo? :D souhlasím s Lenuškou. :) :D

4 kiwikiki kiwikiki | Web | 31. května 2013 v 20:30 | Reagovat

Co kdo za mě psal "Tomášku" :DDD

5 "Tomášek" "Tomášek" | 31. května 2013 v 20:36 | Reagovat

no to skromné vyjádření :D

6 kiwikiki kiwikiki | Web | 31. května 2013 v 20:37 | Reagovat

Ty mě neznáš? Já přece skromná  jsem :D Ale ne, myslela som to vážně :))

7 Any Any | 17. června 2013 v 20:42 | Reagovat

Je to dobré, Kiki..XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama