VLČÍ VĚZEŇKYNĚ - 8.KAPITOLA

19. července 2013 v 15:38 | Kiki |  Vlčí vězeňkyně

Po dlouhé době další kapitopla. :D Omlouvám se, že jsem sem dlouho nic nepřidávala, ale zapomněla jsem na ty stránky :D Ale mám napsaných hodně kapitol, takže budete mít co číst ;)
Pokud přečtete, napište koemntář ;)

8.KAPITOLA


Kristen nanosila sklepa jejich domu všechny potřebné věci. Všechny potřebné věci k přežití úplňku bez toho aniž by zabila člověka. Vzala s sebou hodně zvířecího masa, aby neměla hlad. Věděla, že by člověka zabila, i kdyby hlad neměla, jako vždycky. To, že ale nebude hladná tu velkou pravděpodobnost, že někoho zabije, snižovalo. Taky, s pomocí Justina, přitáhla do sklepa velkou skříň, kterou měla v plánu dát před dveře, aby nebylo tak lehké je prorazit. Dveře byly sice kovové, ale v síle měsíce byla schopná je prorazit. To samozřejmě i kdyby nebyla pod vlivem úplňku, ale jen by se zbytečně zranila.
,, Děkuju, že jsi mi pomohl" poděkovala Kristen Justinovi když bylo všechno připravené. Justin přikývl a chystal se ze sklepa odejít.
,, Počkej, kde budeš ty?" zeptala se ho. Otočil se a usmál se.
,, Nezapomínej, že já se umím ovládat dobře, stačí mi, když zůstanu někde v lese." Vysvětlil. Popravdě, Kristen mu záviděla. Závistně se ušklíbla.
,, Hodně štěstí" řekl a odešel ze sklepa.

Slunce už dávno zapadlo, a tak Kristen ve sklepě rozsvítila a zamkla. Zhluboka se nadechla a rozhlédla se po místnosti. Jakoby ten, kdo ji dělal, věděl, že tu bude potřeba hodně prostoru. Na zdech byly nějaké poličky s barvami a různým harampádím, ale to Kristen nezajímalo. Všude jinde byl jen a pouze volný prostor, což bylo pro vlkodlaka pod vlivem úplňku vyhovující. Samozřejmě se to nedalo srovnat s lesem, ale pro ni to stačit muselo.
Když už bylo hodně pozdě, posunula před dveře velkou dřevěnou skříň a odešla do nejvzdálenějšího rohu. Za necelých 5 minut se proměnila ve vlčici a vyčkávala. Při čekání sem tam sežrala nějaké ze zvířat, které si donesla. Zrovna když pojídala vypasenou kunu, její tělo sebou škublo. Uslyšela tlumené zavytí někde z lesa a poznala Justina a taky její matku. Bylo to tady. Její tělo sebou škublo ještě jednou a pak zavyla i ona.
Byla schoulená v rohu sklepa a tiše vrčela. Její oči byly zarudlé, pusa zpěněná. Mohlo to vypadat na vzteklinu. Ale byl to jen a jen úplněk. Hlasitě štěkla, klapla čelistmi a rozběhla se proti skříni. Už neuvažovala ani jako ona, ani jako vlčice. Byla úplně nikdo jiný. Narazila do dřevěné skříně a s hlasitou ránou se skříň v půli zlomila, ale stále zůstala přede dveřmi. Kristen tiše zavrčela, obešla pomalu celý sklep a znovu se rozběhla. Ozvala se další rána a křupání dřeva. Skříň se rozpadla. Jedino překážkou před její svobodou už byly jen ty kovové dveře. I když měla už celé tělo pohmožděné, rozběhla se znovu. Když zvíře těžké asi jako kůň narazí do takovýchto dveří v plné rychlosti, nemají ty dveře šanci. Prohnuly se a na obou stranách se tak objevily dvě díry. Byly sice dost úzké, ale Kristen do nich jednoduše strčila hlavu, párkrát s ní cukla a dveře se vylomily z pantů. V tu chvíli byla volná, v tu chvíli byla schopná zabít každého, koho potká..

Utíkala tmavým lesem, vrčela a sem tam zavyla. Slyšela i svého bratra a matku a jejich šílené vytí. Jenže oni nebyli schopni udělat to co by byla schopná udělat ona. Utíkala po kraji lesa, hned vedle ní bylo pár domků. V oknech byla tma, bylo pozdě na to, aby byl někdo vzhůru. Zavyla. Bylo jí jedno koho vzbudí. Zpomalila do kroku a stále, po kraji lesa, šla a dívala se do domů. Jeden dům měl prosklenou jednu celu stranu spodního patra. Patrně tam byl obývací pokoj. Kristen se zastavila a pozorovala. V pokoji jela televize a před ní, na pohovce, seděl starší muž, který podřimoval.
Mohla bych se prostě rozběhnout, rozbít okna a zabít ho, pomyslela si.
Taky ti udělat chtěla. Přikrčila se, aby se dobře odrazila a okna aby prorazila jako nic. Zrovna když se odrazila a letěla ve vzduchu, něco ji srazilo k zemi, ona se silně udeřila do hlavy a neviděla nic jiného než černo, byla v bezvědomí…

Otevřela oči. Chtěla se pohnout, ale vše ji bolelo, proto se raději rozhlédla. Ležela v přetopené místnosti. U zdi byl stůl, na něm počítač a ležela u postele. Zdi byly světle žluté. Na čele ji vyrazily kapičky potu, to i proto, že tam bylo přetopeno, ale hlavně proto, že vůbec netušila kde je. Hlava jí třeštila. Opatrně se posadila a doplazila se ke zdi, o kterou se opřela. Přemýšlela, co se to vlastně včera stalo.
Chtěla zabít toho muže, pak ji něco strhlo k zemi a ona postupně omdlívala. Věděla už jen, že ji někdo někam táhl, pak už úplně omdlela.
Proč ji alespoň nedal ten dotyčný na postel, když už ji unesl? Nechápala. Zhluboka se nadechla. Kdyby tam nebyla ta zeď, nejspíš by se bezmocně sesunula k zemi a nebyla schopná pohybu. Teď aspoň mohla sedět. Nikdy takhle vyčerpaná nebyla.
Klika dveří v pokoji se pohnula a dveře se otevřely. Do pokoje vstoupil vysoký muž s kozí bradkou, svítivě modrýma očima, černými vlasy. Vypadal tak na 40 let. Kristen se na něj vyděšeně podívala a on se mile usmál.
,, Kdo jste a co chcete?!" štěkla a muž si odkašlal.
,, Pejsek se nám zlobí?" řekl. Jeho hlas byl spíše hluboký, ale příjemný. Zároveň v něm Kristen cítila ohromnou moc.
,, Co chcete?" pípla tiše znovu. Muž nasadil vážný až strašidelný výraz. Možná není tak příjemný jak si myslela.
,, zbavit se jednoho škůdce, který vraždí nevinné lidi.." pronesl s klidem.
,, Vy víte kdo zabil toho učitele?" divila se kristen. Muž se chladně zasmál, sáhl pro něco do kapsy od své bundy, kterou měl na sobě. Vytáhl pistoli a ukázal ji Kristen.
,, Víš co v tom je? Stříbrné kulky holčičko. A víš kdo je ten škůdce? Ty! Já nevím kdo zabil toho učitele, ale vím kolik lidí jsi zabila ty, včetně mého syna!" štěkl hlasitě a Kristen vyjeveně zírala na tu vraždící věc, co držel v ruce. Byla u konce. Tohle byl její osud, zemřít za své činy. Najednou ji projela ta myšlenka hlavou jako blesk a hned ji vyslovila.
,, To byl váš syn? Bratr Thomase? Thomas je váš syn?!" divila se a muž se na ni překvapeně podíval.
,, ty znáš Thomase?" zeptal se a kristen rázně přikývla. Muž se posadil na postel a podíval se jí do očí. Kristen pochopila.
,, Byli jsme úžasní kamarádi. Věděl o tom, že jsem vlkodlak. Řekla jsem mu to. Počkat, jk jste vlastně věděl, že jsem vlkodlak?" zeptala se najednou.
,, To potom, pokračuj" rozkázal a Kristen tedy pokračovala. I přesto, že se jí celé tělo třepala a i sedět opřená o zeď bylo namáhavé, řekla mu celý příběh.
,, .. a když jsem, bez vědomí, že je to jeho bratr, toho bratra zabila, naštval se a už jsem o neviděla.." dokončila to. Muž si přehodil pistoli z jedné ruky do druhé, zvedl pravou ruku do vzduchu, pronesl tiše nějaká slova a Kristen najednou byla ve vzduchu. Muž se nahlas zasmál a nějaká neviditelná síla s Kristen mrštila o zeď. Bezmocně a v bolestech se sesunula k zemi. Nemohla pohnout tělem a tak pouze otočila hlavu směrem k němu. V očích měla slzy. Muž se k ní stále blížil mířil na ní pistolí.
,, vy jste čaroděj.." vydechla tiše.
,, Přesně tak! To já jsem tě zastavil před tím abys zavraždila mého otce, to já jsem z tebe vysál síly, abys mi nemohla vzdorovat, to já jsem s tebou mrštil o zeď jako s krabicí. A můj jediný živý syn, Thomas, umí ty samé věci! Proto tě zabiju před tím, než to udělá on.." pronesl tiše a hororově. Kristen zavřela oči a čekala až její život skončí, až bude jen prázdno.
,, Kleine!" vykřikl někdo a Kristen poznala Thomase. Neotevřela ale oči, zůstala polomrtvá ležet. Bylo jí jasné, že Thomasův otec ji ani zastřelit nemusí, zemře tak jako tak.

Slyšela jen jak se Thomas se svým otcem hádá, pak jak jeho otec odešel a s prásknutím dveří nechal Thomase a kristen o samotě. Kristen nic neviděla, ale věděla, že ji Thomas vzal do náruče a položil na postel. Potom vzal její ruku do své. Kristen otevřela oči. Byly červené a žhnuly. Pálilo ji to, ale nešlo to nějak zastavit.
,, kristen tvoje oči.." vydechl. Kristen se pokusila vytrhnout svou ruku z jeho sevření.
,, Pusť mě" zašeptala, ale naštvaně. Thomas ji tedy raději pustil. Nadechl se.

,, Kristen když mě necháš, můžu ti pomoct. Vrátím ti tvoje síly a budeš odtud moct odejít, Klein, můj otec ,už na tebe ani nešáhne, slibuju." Řekl. Kristen zakašlala a na povlečení se objevila krvavá skvrna. Vykašlávala krev, vlkodlačí hojení rán atd. už nezabíralo a od Thomase pomoct nechtěla. Odešel a ona zůstala sama a hleděla z očí do očí paní smrti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Any, En.... Any, En.... | 23. července 2013 v 14:16 | Reagovat

Zase dobrý díleček, těším se na pokračování, tak snad už to bude :D

2 Kika Kika | 24. července 2013 v 10:11 | Reagovat

Dneska vecer nejspis pridam dalsi ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama