7.kapitola - Sparkle

17. srpna 2013 v 19:55 | Kisha |  Sparkle
Po delší době vám přináším další kapitolu Sparkle. Dlouho jsem nic nepřidala, ale kapitol mám teď dost :) Tuhle jsem napsala celkem dávno ;) Snad se vám bude líbit!

7.kapitola
Muž ležel na zemi bez krve s horrorovým výrazem. Oh můj bože! Co jsem to udělala? V hlavě mám výčitky a jsou strašné, ostatně jako vždy, přece už jsem na to zvyklá, nebo si to jenom namlouvám, protože na tohle si asi zvyknout nelze. Nechápu, jaktože nekřičel. Přála jsem si, aby byl zticha a tak byl, i když upíři ovládají myšlení pomocí slov a pohledu do očí. Já jsem jeho oči ani nezahlédla. Musela jsem tělo někam rychle uklidit, i když by se to normálně zdálo nechutné, nijak mi to nevadilo, což bylo vzhledem k výčitkám dost podivné. Zahrabala jsem ho pod listí a hodila na něj trochu hlíny, aby nešel tolik cítit zápach z mrtvoly. Co je to ze mě za zrůdu? Co tomu řekne smečka!! Nesmím se jim ukázat, určitě by to poznali!
Jen co se otočím, uvidím tam Grega, jednoho mladého vlkodlaka z naší smečky, jak se klepe strachem a v očích má něco jako nenávist s obavami a špetku lstivosti.. a utíká pryč!! Než jsem se stihla vzpamatovat nebyl už vidět. "Počkej Gregu! Nesmíš to říct!" řvu na něj z plných plic. Běží jako o život, ale jsem rychlejší. "Řekla jsem stůj!" zařvu mu za zády. "Nesmíš to nikomu říct, prosím! Nemůžu za to, já ho nechtěla zabít, musíš mi věřit! Gregu mluv se mnou!" "Jsi zrůda Am, už nemůžeš patřit ke smečce. Jak si to představuješ! Bude první zasedání, a když nepříjdeš, budou se po tobě shánět. Dobře ucítí a poznají tvůj pach smíchaný s upířím." "Gregu! Nesmíš to udělat, nesmíš to říct." Ovšem Greg zavyje z plných plic a v momentě je tam alfa samec s pár členy smečky. Neměla jsem šanci na útěk. "Amelie? Co se to tu děje? A co je to s tvým pachem, zdá se mi jiný!"zeptal se z odporem alfa. "Nic, já jen." "A co ta barva!" "Já já za to nemůžu!" Sklopila jsem hlavu. Cítila jsem znechucéné pohledy všech. "Amelie, víš co to znamená? Musím tě vykázat ze smečky!" zařval na mě. Vždycky pro mě měl slabost, a teď mě vykazuje. "Ne prosím ne! Přísahám, že udělám cokoliv co by…" "Co by co? Tohle nezměníš! Jsi vlkodlak? Nebo upír? Protože jestli jsi obojí, jsi pro nás hrozba! Nevíme co můžeme očekávat o takové….. STVŮRY! Zbavuji tě veškěrého majetku a pachů naší smečky. Už nám více nebudeš rozumět." Zavelel a se smečkou odešli. Rozklepaly se mi končetiny a když jsem zavřela oči, sjela mi po tváři slza. Co teď budu dělat, bez domu, smečky a zázemí jsem ztracená. Lexi je zrádce a já jsem zrůda! Ovšem, další z "menších" problémů je zítřejší úplněk. Jsem teď o dost silnější než obvykle. Musím jít do hor, abych nikomu neublížila a hlavně, už nesmím být v tomhle území.
Cesta je náročná, jak jsem čekala a já už ani přes tu silnou mlhu a sněhovou bouři nevidím ani na krok. Jsem vyčerpaná a vysílená. Cestou jen přemítám o tom, proč jsem přežila? Upíří kousnutí nikdo z vlků nemůže přežít.
Cítila jsem jak mi přimrzají prsty na tlapkách k sobě a do očí mi proudil příliš silný vítr a sníh, abych mohla vidět. Když už jsem opravdu nemohla dál, spatřila jsem malou jeskyňku, do které jsem si zalezla a usnula.

Úplněk jsem nahoře přežila bez lidské a zvířecí oběti, což je pro mě velký úspěch, ale začínají se mi tlapky měnit v omrzliny . Do vlčího území už nikdy nesmím a do upířího? Na to jsem moc hrdá. Musím jen doufat v to, že za horami je jiná smečka, která by mě přijala se vším všudy, nebo alespoň neobydlený teplejší kraj. Ale nevím co mám čekat, na druhé straně může být cokoliv- zlo i dobro, přátelé nebo zrůdy. Časně ráno jsem vyrazila na cestu. Počasí bylo ještě studenší než včera. Na druhé straně za horizontem už opravdu začínám ztrácet tělesnou teplotu a necítím tlapky. Už ani nebolí. Bez krve nebo masa nepřežiju v mrazu dlouho a nikde v dohledu není nic teplého, ani jinak zbarveného než do bílé sněhové barvy. Slunce pro toto místo už asi ani neexistuje a já upadám do sněhu únavou. Cítím, jak mi mrznou chlupy a kosti. V dálce je slyšet jen šumění sjíždějícího sněhu z malých bezpečných lavin, co jsou spíše něco jako sesuvy sněhu z povrchu a já upadám do hlubokého spánku. V posledním pohledu vidím jen blížící se bílý obrys vlka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama