1.kapitola - Kim a tajemství draků

26. prosince 2013 v 13:42 | Kisha |  Kim a tajemství draků
Ahoj, začínám s novou kapitolovkou, doufám, že se vám bude líbit ! :33 Prosím i o nějakou kritiku, chci vědět, v čem se mám zlepšit!:))


"Emily! Ranní dilema!" řeknu do webkamery s horrorovým výrazem, který myslím naprosto vážně!
"Co je Kim?" podívá se na mě z obrazovky počítače polooblečená Emily.
"Boty, perleťové nebo světle růžové?"
"Nevím! Radši se podívej do Elle, nebo Trois suisses magazínu." kývne hlavou, jakoby vůbec nevěděla, že perleťová se k tomu topu absolutně nehodí!
Asi po hodině na mě zdola volá máma: "Kim, je půl 8, musíme jet! A jak si zase vezmeš boty na podpatku tak tě zabiju ještě předtím, než se na nich zabiješ ty!" volá na mě a slyším jak se tomu směje.
"Jasně mamá! Beru jenom dvanáctky."mrknu na sebe do zrcadla, projedu se nejdražším parfémem co v drogérii měli a ještě projistotu udělám fotku "piece", abych měla do zásoby něco na instagram.
Po cestě vyzvedneme ještě mé dvě kamarádky, Emily a Rebeccu, bydlí kousek ode mě v domech podobných tomu mému. "Ladíme!" prohlásí Becca a já jen kývnu stranou, jakože to už přeci dávno vím.
Z auta vystoupí první Becca, potom já a následně Emily. Vždy jsem uprostřed. Jak já ráda říkám: "Jejich popularita pramení ze mne."
V ruce kabelku rozrazím dveře. Všichni se utiší jako vždy a já v podpatcích pomalu kráčím dál a dál, unáším se tím klapacím zvukem, jak se roznáší po chodbě, když jsou všichni udivení mému outfitu a procházím skrz chodbou a nechávám se zdravit od všech různých individů co potkáváme. Támhle stojí, skvěle oblečený, navoněný a svalnatý Christian, pro ty, co nepochopili, můj kluk. Chodíme spolu už něco přes rok, jediný člověk, před kterým jsem sama sebou a nemusím dělat tyhle kravinky. Ve škole se oba chováme jako modelové, ale když jsme spolu, připadám si tak nějak, normálně.
Přistoupím k němu a dám mu ruku za krk, jako bych se snažila ho políbit. Když se ke mně ale začal přibližovat, odtlačila jsem ho stranou, že málem spadl a řekla jsem: "Sorry, stojíš mi u skříňky." A podívám se na něj vítězným pohledem. Když ale otáčím kolečkem na skříňce, chytne mě kolem pasu a rukou mi začne sjíždět dolů. Otočila jsem se, abych mu řekla "hej", ale on mě začal líbat. Přitiskl mě ke skříňce a já zvedla nohu abych se s ní opřela o skříňku za mnou. Emili s Beccou se na nás klidně dívají, všichni o nás ví, ale soudě toho, jak mě Christian projíždí rukou po zádech je mu to celkem jedno. V téhle VIP sekci se tohle dělat může, naši rodiče totiž sponzorují velmi štědře školu, proto si nám učitelé nedovolí říct něco ve stylu: žádné sbližování na veřejnosti, ve škole apod.
Celou vyučovací hodinu jsem hlavou jinde a přemýšlím o Christianových svalech, jaké má pevně obětí a jak líbá mé rty a já se v každém kousku toho vznáším.
Když jsem dorazila domů, našla jsem mámu v kuchyni, jak brečí. Už jsem se chtěla zeptat co se stalo, ale když jsem popošla, uviděla jsem, že tam není sama. Byl tam ještě táta s máminou kamarádkou.
Schovala jsem se rychle za stěnu do toho pokoje, opřela jsem se potichu a poslouchala jsem.
---
"Jak jste mi to mohli udělat!" řekne máma.
"Claire, prostě to tak chodí, musíš se s tím smířit, Fiu je krásná a když jsi ji tu se mnou nechala celé dny samotnou, měla jsi to očekávat, vlastně je to tvoje chyba!" křičí táta.
"…o co sakra jde…" říkám si pro sebe.
"Robe, takhle to nechodí, jsme manželé, ti se nepodvádí! Pokud ale na to máš takový názor, tak to jdu hned zavolat právníkovi a nechám požádat o rozvod!"
"To je jenom dobře… Sám jsem to chtěl už dlouho udělat!"řve otec, jak jsem ho nikdy neznala.
"A co Kim? A ty Fiu, od tebe bych to nikdy nečekala, jak jsi mohla! Ještě jste tak blbý, že se necháte nachytat, jsi srab! Kdybys nebyl, řekl bys mi to." říká máma už se zrychleným dechem od toho jak brečí.
Takhle konverzace už doufám skončila. Slyším jak se odsouvají židle stolu a všichni se zvedají k odchodu. Normálně bych odešla, ale teď jsem jenom v slzách sjela pomalu do sedu a opřela se o stěnu.
Slyším jak jde někdo tímto směrem.
"Proboha, Kim, ty už jsi doma?" podívá se na mě vyděšená máma a sundá si ruku z čela.

Jen zvednu hlavu se slzami v očích s výrazem, jako by přede mnou někdo právě zabil štěňátko a řeknu: " Jak mohl?"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Amanda Amanda | Web | 28. prosince 2013 v 11:41 | Reagovat

Ta ikonka je nádherná... ;)

Pokud tedy chceš kritiku, máš ji mít....

Ale až někdy příště, protože zatím teda nemám co vytknout. :) Kapitola mě pobavila a ke konci nechala v očekávání, takže jsem zvědavá a těším se na pokračování.. :) ;)

2 kiwikiki kiwikiki | 28. prosince 2013 v 16:58 | Reagovat

[1]: :OO Děkuju moc! Ikonka se mi hodí na příběh, později se vysvětlí ;)
Jsem ráda, že se ti kapitola líbila a jsem překvapená, že nemáš žádnou kritiku :OO
A děkuji za přečtení :))

3 Amanda Amanda | Web | 28. prosince 2013 v 20:01 | Reagovat

[2]: Překvapená???....to už jsem obávaná kritička od té doby, co jsem začala číst Eldariel???

Mno jo, na to fantasy jsem asi vysazenější. ;) Což mi připomíná, že jsem ještě nečetla 7. kapitolu...

4 Kisha Kisha | Web | 29. prosince 2013 v 1:17 | Reagovat

Ne! :'D Takhle to myšlené nebylo, spíš jako, že se divím, že se ti kapitola líbila a nic jsi v ní nenašla, co by se dalo vytknout ;) Já s těmi kapitolami nikdy nejsem uplně stoprocentně spokojená, tak je pořád předělávám :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama