9.kapitola - Sparkle

15. prosince 2013 v 16:18 | Kisha |  Sparkle
Ahoj všichni :)) Dlouho jsme nic nepřidaly, ale kapitol mám napsaných dopředu hodně, zbývá mi dopsat ještě tak do dvacítky (asi 5 mi chybí) a bude Sparkle hotová a začnu s novou kapitolovkou :33 Zde máte další díl, je to dlouho co jsem to psala, tak jsem ji trochu opravila ;)

Před námi se rýsovala cestička na krajích ozdobená světélky. Když jsme byli blíž, uviděla jsem uprostřed stromu trůní sál a plno dívek a starých dam v hábitech. Všichni se mi začali klanět.
"Co to?" zeptala jsem se.
"No, já nevím, možná v tobě vidí něco..." řekl Dave.
"Jako naději, nebo tak."řekl potom, co si začal víc všímat pohledů lidí.
"Naději? Jako v co?" zeptala se Railey.
"Taky by mě to zajímalo. Možná mají jen nějaký divný den." Řekl Dave s malým úsměvem.
Okolo nás zněly bubny a hudba. Kolem stromu tančili vlci nějaký skupinový tanec ve stylu afrických obřadů a vyli do rytmu hudby. Všechno to bylo naprosto úchvatné, a když už jsme u toho, tak taky docela divné.
"Podívejte se, vyvolená!" zasyčel jemný hlásek někoho v davu. Podívala jsem se, abych viděla, kdo to řekl. Byla to malá světluška, která před chvílí létala kolem s ostatními.
"Tady mluví brouci??" zeptala jsem se šokovaně.
"U vás ne? Tady mluví všechno." Řekl Dave s klidem.
"Ne to teda ne!"
"Pojďte tudy." Zatáhla mě za nohavici nějaká veverka.
"ÁÁ!! Mě asi něco klepne!!" zakřičela jsem úlekem.

"Už jsou tady!" šeptalo se ve vzduchu. To řekly asi další světlušky, nebo brouci, nebo berušky, nebo kdo?!?
"Vítám vás." Ozval se silný ženský hlas. Sál utichl a ozvalo se jen šumění, když se otočili všichni jedném směrem.
"Prosím, přistup blíž." Promluvila směrem ke mně. Byla to upravená dáma, tak 40ti letá, ovšem, jak dlouho jí bylo tolik, to nevím.
"Já?" zeptám se.
"Ano, jak se jmenuješ?" zeptala se příjemným hlasem.
"Já jsem Amelie."
V kmenové místnosti se rozpoutal rozruch. Čarodějka se rozhlédla a kývla.
"Ah, pověstná Amelie." Rozneslo se ozvěnou a všichni ztichli.
"Přistup ještě blíž, ráda bych si tě prohlédla." Řekla čarodějka. Byla jsem trochu udivená, že si mne chce prohlížet, ale očividně to všichni očekávali a brali to jako "normálku".
Vzala mi ruku a četla z ní jako nějaká věštkyně ze stánků na poutích.
Chvíli se zamýšlela se zavřenými oči a měnila výrazy, jakoby snad opravdu něco viděla.
Po chvíli promluvila:
"Ah ták, Dragu tě proměnil, říkala jsem, že nebylo dobré mu dát svobodu." Řekla se smíchem.
Já jsem byla ale vystrašená víc než dost. Jak to ví? Přece každý ví, že všštkyně neexistují, i když stejnou věc jsem si myslela jako malá o vlkodlacích, a teď...
"Prosím, nejsem už vítána na druhé straně hory. Nemohla bych zůstat zde?" zeptala jsem se unáhleně.
"Hlavně vklidu. Samozřejmě, jistě! Můžeš. Nechám tě vycvičit a najdeš si zde smečku."
"Vycvičit?" byla jsem udivená vší tou vlídností. Proč by chtěla dávat toulavé vlčici výcvik, smečku a další podobné věci?
"Jistě, podívej se zde." Ukázala na okno za sebou. Byla tam zahrada plná stromů, květin, ale hlavně i míst a placů pro trénink, cvičišť, kováři co kovali zbraně a brnění a všechno jako ve filmu. Chvíli jsem se se zájmem dívala z okna.
"Mark bude tvůj učitel, a až dokončíš svou přeměnu na bojovnici, najdeš si svou VLASTNÍ smečku."
"Mou? Já budu vůdce?" Myslela jsem původně, že mě do nějaké přiřadí, ale být vůdce! No tak to moment! To je na mě trochu moc...
"Ano, jsi rozená Alfa! Proto jsi přežila útok vlka. Ovšem, v zemi je jen jedna taková. Alfa může být jakýkoliv vlk, který příjde a sežene smečku, ovšem rozená alfa se nevidí tak často. Jsi jako, jak bych to řekla... původní vlk! Jak dlouho už jsi vlkem? Předpokládám, že tak 150 let?" řekla.
"Oh nene, já jsem vlkem jen chvíli. Asi tři roky.Určitě se pletete, já jsem jen obyčejná vlčice."byla jsem si tím jistá.
"To ti nevěřím, někdo ti musel smazat paměť nebo něco. Na Zemi jsi minimálně 150 let, věř mi, to poznám na první pohled."
"Co?" Tak dost, už se vážně chci vzbudit! Tohle opravdu není vtipné.
"Možná, že už jsi tu někdy byla, ale už si to nepamatuješ. Uvidíme co s tebou. Můžeš jít." Zavelela.
"Jistě." Řekla jsem napjatě. Nevěděla jsem co očekávat, všechno bylo tak nové, a přímo neuvěřitelné, doslovně. Ani jsem tomu neveřila.
"Ještě počkej. Vem si tuhle knížku, píše se v ní věštba o Amelii, původním jménem Sparkle. Možná tě to bude zajímat. Rozená alfa má své jméno, tvé je Sparkle. Druhé jméno - Amelie, jsme přidali před třemi lety, při tvém přejmenování. Jedna čarodějka měla vidění a dostala se do nějakého šíleného stádia a do knihy vepsala tohle jméno a až potom se odvrátila z tranzu."
"V tu dobu, co jsem zapoměla na svou minulost."doplnila jsem.
"Vidím Sparkle, že se ti změnila i srst. To znamená, že máš dar. Máš i kousek z nás. Jako rozená jsi skoro první vlkodlak na světě. Rozených alf je 25, 3 z nich zemřeli, 5 je přeměněno na upíry, nyní 6,
8 je nám známo a ostatní se hledají. Tak běž, čti, uč se, a rozvíjej ty magické kousky z nás, abys nás mohla ochránit."
Nakonec se mi poklonila stejně jako celý sál. Určitě je to jen sen. Přece po tom všem co jsem zažila nemůžu být 150ti letý vlk co bude chránit cizí město.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama