4.kapitola - Kim a tajemství draků

10. února 2014 v 12:03 | Kisha |  Kim a tajemství draků
Ahoj čtenáři, omlouvám se, že kapitolu přidávám až teď, ale už mám napsaných něco přes třicet, takže přemýšlím, že je sem potom celkově přidám jako knížku, i když si zase říkám, komu se to bude chtít číst vcelku :'D Protože tato knížka bude mít na 90% druhý díl, takže tato bude mít něco ke 40ti kapitolám, možná 45. Takže kdo by chtěl romantickou fantasy knížku, může si ji pak stáhnout do čtečky v PDF :**
(bylo by to v pdf jak ke stažení, tak ke čtení, stejně jako přidává Wicky kapitolovku, tak až knížku dokončím, vložila bych vám ji sem celou)
Jo a až se zde objeví všechny postavy, které zamýšlím, přidám asi i fotky, jak zhruba vypadají, mám je už zhotovené, jen se uplně neshodují barvy očí, ale lepší fotky jsem nenašla :/ Prostě budou pro představu.
To je zase dlouhý úvod :'DD



Zdá se mi sen o Christianovi, byla jsem zase doma a byli jsme u něj, ale něco bylo jinak, no jistě, když je to sen. Zrovna v tu chvíli, kdy se ke mně naklonil a chtěl mě políbit mu začal zvonit mobil. Pak mi došlo, že tohle zvonění není jeho mobil ale můj nový budík. Chtěla jsem ho políbit ještě než se uplně vzbudím, ale nestihla jsem to. Viděla jsem jen jeho smutný výraz, než se mi rozplynul. Naštvaná jsem ten budík shodila na zem a naštěstí se vypnul, než bych ho hodila ještě ven z okna. Otočila jsem se na záda a hodila si peřinu na hlavu a doufala, že mě to snad ještě uspí. Po chvíli jsem ji ale stejně odhodila a unaveně jsem přišla do šatníku. Vzala jsem si skvělé boty, opět mé oblíbené dvanáctky, dneska černé, vezmu si černou mini sukni a šedý top s volným rukávem, doplňky a všechno to k sobě skvěle ladí, ale ne tak, abych vypadala tak jako u nás ve škole, nesmím hned první den ukrást všem jejich pozornost. Ještě líčení a můžu konečně jít. Podle všech filmů, co jsem viděla, tak je první školní den, jak to říct, nanic. Tak můžu jen doufat, že to nebude žádné fiasco, samozřejmě, nebudu se teď nějak zviditelňovat ani sbližovat.
Škola na první pohled vypadá, hezky, jako normální střední škola, lidi tu nevypadají nenávistně, připadá mi to jako druhá moje škola. Kdykoliv bych za tohle byla ráda, ale zase mi to připomínalo, jak je teď můj život nanic. Páni, mají tu i roztleskávačky! Vždycky jsem chtěla být jednou z nich, ale u nás na škole byli jen maskoti, takže jsem trénovala, abych se tak aspoň cítila a kdyby se náhodou nějaké založily, mohla bych být první, nejlépe kapitánka.
"Zlatíčko, dneska tam ještě nemusíš být celý den, pokud bys něco měla, ředitel říkal, že tento týden pro tebe udělá volnější, a když je po prázdninách, ostatní budou taky vyvedení z míry. Užij si to, a kdyžtak mi zavolej." Řekla mamka, hodila mi do ruky mou Prada tašku do školy se všema věcma a ještě na mě kývla, abych jí ukázala, že mám u sebe mobil.
"Mami, zase tak malé dítě nejsem, nějak to zvládnu… ale děkuju." Řeknu a usměju se.
Vykračuju si a už jsem chtěla rozrazit dveře, když jsem cítila, jak na mě zezadu někdo vzhlíží.
"Zabloudilas? Tohle jsou naše dveře, uhni!"řekne nemile jedna z holek. Ta přední, blondýna s hnědýma očima ji ale rukou zastaví a zadívá se na mě. Projíždí mě přesně tak, jak to nemám ráda.
"Máš fajn styl, jdeš dneska do černé, jak víš, že máme dnes černou barvu?"řekla mile, ale trošičku falešně.
"Díky, to už vím, že mám fajn styl a tuhle barvu jsem si dnes vzala, protože jsem prostě chtěla."podívám se na ni z patra, ale ne tak moc, aby to vypadalo drze.
"Páni, jsi celkem sebejistá, normálně bych to asi odsoudila u jiných než u nás, ale dneska, jsi fakt dost hezká a máš super styl, navíc s náma ladíš, takže pokud chceš, u oběda můžeš sedět s námi."řekla, mávla rukou, aby naznačila svým dvěma kamarádkám, že odchází.
--- rozhovor na chodbě ---
"Tess, ty se nebojíš, viděla jsi ji jak vypadá, jak je sebejistá, mohla by nám tu zbořit hierarchii."šeptá jedna z kamarádek blonďaté hnědooké dívce, co jsem potkala před školou.
"Já vím Liso, ale mám plán, proto jsem ji nechala přisednout si k nám ke stolu, mám to promyšlené."řekne Tess a když projdu kolem, usměje se na mě falešně, stejně jako následovně její kamarádky a poté, co jsem v nedohlednu se otočí se na Miu-třetí kámošku, na kterou mrkne.
Naštěstí já už tohle znám, ona neví, s kým má tu čest, protože tohle samé jsem dělávala já s "hrozbami". Samozřejmě si k nim na obědě nepřisednu.
Celý den proběhl vcelku normálně, zjistila jsem, že jsme na předchozí škole byli napřed, takže tu nebudu za blbce, horší byl oběd. Viděla jsem jak mi drží místo u stolu, ale já tam za každou cenu nechtěla. Když jsem se otočila, abych zjistila, jestli není nikde jinde volno, zavolala na mě Tess: "Hej, tady máš místo."
"Dobrý, já si sednu raději tady."řeknu, a ukážu na prázdný stolek.
Vidím, jak Lise a Miu vypadnou hamburgery z rukou a samotná Tess se na mě nenávistně a nechápavě podívá. "Fajn"řekne nakonec a rukou málem praští svou kámošku.
Sednu si a s nohou přes nohu a z oběda vylučuji cokoliv, co by mohlo mít více kalorií, ale nakonec to všechno vrátím na své místo a sním, protože tohle vylučování tu nikdo nedělá a dívají se na mě, jakobych udělala něco hróóózně zajímavého. Vidím jenom, jak se na můj stůl nasunul další červený tácek.
"Ehm, potřebuješ něco?"podívám se na naprosto nevkusnou dívku, která vypadá jako nějaká… bláznivá fanynka.
"Každý v téhle jídelně by zabíjel, aby s nimi mohl sedět a …"říká udiveně, ale jelikož je mi to celkem jedno, skočím jí do řeči.
"a já ne, páni, to je náhodička, prostě nemám zájem se k někomu přidávat, a navíc vím, co se mnou chtějí udělat… Páni, ten oběd byl ale dobrý, už musím, pa."řeknu drze a zvednu se bez počkání na nějakou reakci.
Dívka zůstala sedět jako opařená a když jsem šla odevzdat tácek, viděla jsem, jak přiskočila k Tess a něco jí říkala. Už chápu, její úžasný poskok. Vím, nechovám se správně, ale nechci jim dát příležitost mě zničit.

Hodila jsem sebejistě vlasy a viděla, jak na mě všichni v jídelně zírají. Já přede všemi odmítla nejlepší holky ze školy, přesně to co jsem nechtěla, zase mám na sobě pozornost. Radši jsem už odešla domů, než mě někdo před školou zachytí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Amanda Amanda | Web | 24. února 2014 v 18:15 | Reagovat

Hmmm, celkově to na mě působilo tak zvláštně. Z jedné strany to byla scéna vystřižená z filmu Protivný sprostý holky... i když tam byla trochu jiná situace, mno zpátky k povídce.

Ohledně toho rozhovoru, působil docela dost nepřirozeně. Tak první, co by to pochválení stylu mělo následovat, tak je něco ve stylu: Jak se jmenuješ? Odkud jsi přijela? a pak až pozvání ke stolu.

Dále...sice nejsem moc velká fanynka popisů, ale ty tam nemáš prakticky žádný. Ono je občas lepší...Třeba ta jídelna, jak vypadala, kolik tam bylo lidí...nebo napsat, že byla myšlenkami mimo a proto jí okolí jen tak míjelo....a tak, přišlo mi to trochu odbyté.

Hodila jsem sebejistě vlasy....jinak bych to formulovala....ono to samo o sobě zní divně. Rukou jsem si sebejistě odhodila vlasy na rameno...

To je asi vše...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama